Irské tance
Skoro každý už někdy slyšel o show Riverdance a hlavní protagonistovi, Američanu irského původu, Michael Flatleym. Bohužel se však jen trochu zúžil úhel pohledu. Tyto show totiž představují jen jednu z forem irského tance a to formu, která díky technickým možnostem, producentským technikám a propagaci dotáhla původně lidovou zábavu na prkna světového show businessu. Netřeba zdůrazňovat, že pohled na rytmicky přesný step a harmonicky vybroušené pohyby na jevišti při podmanivé hudbě vyvolávají v zásadě dvě reakce: jedni se vydávají na v našich podmínkách strastiplnou cestu hledání, jak se přiblížit této dokonalosti, druzí rezignují.
Irská taneční kultura je ve svém jádru bohatým gobelínem protkaným sólovými a společenskými tanci, které přímo odrážejí některé formy a pohyby stepových a setových tanců a odrážejí i jiné aspekty, než které zdůrazňují ceilí tance. Z hlediska historického vývoje i struktury se dnes všeobecně rozlišují irské tance na stepové, ceilí a setové.
CEILÍ TANCE (Ceilí Dancing)
Ceilí tance representují neformální tradici tance, která je známá většině lidstva již od prehistorie. Mnoho z nich je stavěno jako tance s mečem, kolové tance, řadové tance, postupové tance. Normané se okolo 11. století zasloužili o zavedení kruhového tance v Irsku. „Rince fada (Dlouhý tanec) je v podstatě z rodiny tanců, z nichž jeden byl koncem 17. století popsán tak, že je předváděn třemi osobami pohybujícími se vedle sebe a každá drží konec bílého kapesníčku, následované zbytkem tanečních párů. Na konci 19. století zničilo hnutí za národní obrození v Irsku tančení těchto tanců natolik, že když se je An Comisiun le Rinci Gaelacha rozhodla znovu vzkřísit v roce 1920, byly už ztraceny a musely být kodifikovány jako nové tance. Tato společnost vydala publikaci Ár Rinncidhe Fóirne, která shrnuje 30 ceilí tanců, z nichž mnohé mají známé autory. Například The Rakes of Mallow byl zkomponován na jednom ceilí večeru v Irish College v Omeathu, Co. Louth panem tAthair Lorcan O Muiri na počátku 30. let 20. století, neboť na tomto večeru počet dívek byl výrazně vyšší než přítomných tanečníků. V Ceilí tancích je kladen důraz na výšku, otočky, tanec na špičkách, napnutí nohou a chodidel, dlouhé vytažení těla a rychlé pohyby, které se také objevují ve step tancích. Nevyskytuje se zde rytmizování dolními končetinami.
Samotné slovo „ceilí“ je odvození od „le cheile“, což původně znamená shromáždění sousedů v domě jednoho z nich k popovídání a společnému strávení večera. tyto večery byly posléze doplněny o zpěv, hudbu a tanec. Takto pojatým večerům předcházelo večerní tancování na křižovatkách (cross-roads), dnes bychom to nazvali spíše tancováním na návsi. Tyto večery se konaly obvykle v neděli večer. Po každém tanci se střídali taneční partneři, takže v párových tancích spolu mohli tancovat partneři, kteří nebyli sezdáni, ba ani nemuseli být zasnoubeni a ani nemuselo jít o vážnou známost. Toto však vadilo kněžím, kteří nad podobnou zábavou ztráceli kontrolu a tak v mnohých farnostech po celém Irsku byly tyto taneční večery ve vnějším prostoru zakázány. Došlo tedy k tomu, že se tyto a podobné zábavy přesunuly do vnitřku domů. Taneční mistři v této době pro udržení zájmu přišli s širokou škálou tanců: kruhové (Round), řadové (Long) a čtvercové (Square). Objevuje se krok, tzv. side-step, který je naprostým unikátem, neboť se nevyskytuje v žádné jiné taneční kultuře mimo Irska. Postupem doby došlo k organizování ceilí jako veřejné akci. Paradoxní je, že první veřejné ceilí se nekonalo v Irsku, ale v Londýně. To bylo 30. října 1897.
STEPOVÝ TANEC (Step Dancing/Solo Dancing)
Stepové tance se začaly vyvíjet poté, co se v 18. století objevili irští taneční mistři. Taneční mistři cestovali od města k městu ve společnosti dudáka nebo houslisty, učili základní taneční kroky ty, které to zajímalo a byli schopni zaplatit. Těšili se velké vážnosti a respektu. Jejich příchod byl velikou událostí a dalo se předpokládat, že město či vesnice ožije hudbou a tancem na několik týdnů. Každý taneční mistr měl svoji oblast a nepřipadalo do úvahy, že by překročil se svým uměním její hranice. Ženy a muži v této době netancovali stejné kroky. Taneční kroky zpravidla obsahovaly rytmizování chodidly, tzv. treble nebo batter, ale to bylo tradičně určeno mužům-tanečníkům. V soutěžích taneční mistři předváděli ukázky tanečních kroků na desce stolu či podobně malém prostoru. Omezený prostor byl vnímán jako velmi důležitý znak tohoto stylu. Největší poklonou, jakou jste mohli tanečnímu mistrovi složit, je prohlášení, že by „mohl tančit na spodku talíře“.
Stepový tanec se stal základem budoucích soutěží a šampionátů, které probíhají po celém Irsku a v USA. Kolem roku 1920 proběhla kodifikace, která definovala moderní stepový tanec a poskytla metodiku pro hodnocení v soutěžích. Původní taneční styl (sean-nós), který pro stepové tance zdůrazňoval uzavřenou formu a postoj – nohy u sebe, žádné vysoké kopy, málo nebo žádné otočky a samozřejmě žádné pohyby v prostoru, se v průběhu 50. a 60. let našeho století změnil. Tancovalo se na nákladních autech, potom malých jevištích, pak velkých jevištích, začaly se předvádět kroky v prostoru, „sedmičky“ a „trojky“, otáčky, kopy a další prvky, které proměnily původní stepový tanec v moderní irský tanec, jako ho dnes presentují skupiny zejména irských a amerických tanečníků na světových pódiích.
SETOVÉ TANCE (Set Dancing)
Irské setové tance jsou vývojovými potomky čtverylek, které se koncem 18. a začátkem 19. století tančily na francouzském dvoře, ve Skotsku, Anglii, Španělsku a Portugalsku. Tyto tance do Irska přinesli a vyučovali první taneční mistři, kteří je přizpůsobili irské tradiční hudbě, propracovali je a upravili tak, aby ukázali své taneční umění. Postupem doby se v různých oblastech Irska začaly tancovat místní setové tance, které měly návaznost na místní hudební kulturu. Zatímco ceilí tance měly v celé zemi univerzální platnost, setové tance se místně lišily. V těch částech země, kde se udržovalo pevné pouto tradice, se setové tance dochovaly do současné doby v živé formě. Nová vlna popularity setových tanců se objevuje v 80. a 90. letech 20. století. V současné době můžeme napočítat přibližně 100 různých setových tanců sesbíraných v různých částech Irska. Setové tance jsou populární i v různých oblastech Evropy, v Americe, v Japonsku a jejich výskyt lze srovnat s popularitou skotských country tanců, o jejichž uchování a šíření se stará Royal Scottish Country Dancing Society se sídlem v Edinburghu.
Setové tance se tančí ve čtyřech párech většinou uspořádaných po stranách čtverce. Každý tanec se skládá z několika figur. Setové tance se obecně vyhýbají skokům, kroky připomínají šourání, při swingu se zpravidla uplatňuje klasické držení atd. Na rozdíl od ceilí tanců si setové tance udržují regionální variace ve stylu tance. Sety z Corku a Kerry se zaměřují hlavně na jigy a polky, které tak dobře hrají místní muzikanti, zatímco sety z Clare zdůrazňují reely, na něž jsou lidé z této oblasti pyšní.
Taneční školy, které se zabývají výukou irského tance, a kterých je nejvíce v Irsku a v Severní Americe, nahlížejí na irský tanec ještě z jiného úhlu. Vzhledem k tomu, že kvalita každé školy se poměřuje umístěním jejich tanečníků v národních a nadnárodních tanečních soutěžích, rozhodující jsou soutěžní kategorie. Soutěžní pravidla byla prvně kodifikována v první polovině 20. století a v jejich rámci se rozlišují individuální tance v soft shoes (měkkých botech) nebo v hard shoes (tvrdých botech) a pak figurální nebo skupinové tance.
TANCE SOFT SHOES
Čtyři tance soft shoes se provozují v černých botách, které mají vpředu křížené tkaničky. Tyto boty, kterým se říká ghillies (které jsou dámské. Pánové tančí softové tance v tak zvaných -boy reel shoes-), se nejvíce podobají baletním botám. Tancují se zde 4 základní tance. Reel (basic reel, primary reel, intermediate reel, open reel
) je první tanec, který se učí začátečníci. Tančí se ve čtyřčtvrťovém taktu a od tanečníka vyžaduje fyzicky náročný výkon. Má pravidelný rytmus a je poměrně dost rychlý. Vyžaduje velkou energii. Light jig a single jig jsou ladnější a jemnější než reel. Máme-li je srovnat, větší důraz se klade na správný rytmus pohybů nohou než na výšku vykopávání nebo poskoky. Slip jig je skutečně jedinečný tanec. Je to jediná hudební forma, která je v 9/8 taktu. Je znám jako irský balet a vyžaduje jak ladnost, tak energii.
Při tanci se musí dodržet základní pátá pozice a křížení nohou a vytáčení nohou, tancuje se na špičkách a kolena musí být u sebe. Nejčastěji se zde objevují sólové tance, ale existují i skupinové
TANCE HARD SHOES
Hard shoes, které se při těchto tancích používají, jsou podobné botám na step, ale NEJSOU to stepovací boty a NEJSOU to ani boty na clogging. Používají se pouze pro irský step. Mají špičku ze skelného vlákna a vysoký podpatek. Oboje se používá pro vyťukávání rytmu hudby.
Základním tancem hard shoes tanců je hard jig, který se vyznačuje ťukáním podpatkem. Hudba je v mírném 4/4 taktu. Když tanečník postoupí na úroveň začátečníka, může si vybrat mezi pomalým nebo rychlým hard jigem. Rychlý hard jig je obvykle méně náročný s jednoduššími kroky. "Rychlý" se zde vztahuje k hudbě, ne ke krokům. Naopak pomalý hard jig se tančí na pomalou hudbu, ale je obtížnější a složitější. Jakmile jednou tanečník postoupí na úroveň vítěze ceny nebo výše, nemá už možnost výběru a musí tancovat pomalý hard jig.
Hornpipe je ve dvoučtvrťovém taktu. Původně šlo o tanec pro muže, kteří ho tančili v tvrdých botách. Je to nejživější z hard shoes tanců, s poslední lehkou dobou v taktu a s výrazným rytmem. Stejně jako hard jig má dvě varianty, pomalou a rychlou. Je to dobrý tanec pro všechny, kteří mají dobrý cit pro rytmus. Naučit se ho ale může být zpočátku obtížné, protože rytmus je příliš neobvyklý.
FIGURÁLNÍ NEBO SKUPINOVÉ TANCE
Figurální tance jsou jedinými irskými tanci, které obsahují pohyby rukou a paží. Tančí se v ghillies. Figurální tance se dělí do dvou skupin: tanec s choreografií a setové tance.
Tance s choreografií používají choreografii vytvořenou příslušnou školou. Patří sem two-hand reel a three-hand reel. "Two hand" nebo "three hand" se jim říká proto, že skupina sestává ze dvou, respektive tří tanečníků. Tancují se na reelovou hudbu.
Setové figure tance jsou podobné hard shoes tancům a kroky v tanci jsou pořád stejné. Stejně jako u hard shoes existuje mnoho různých setových figure tanců. Four-hand, six-hand a eight-hand mohou být reely nebo jigy podle toho, jaký tanec se tancuje.Například High Cauled Cap je setový eight-hand reel, zatímco Trip to the Cottage je setový eight-hand jig.
Zpracováno podle zahraničních materiálů